POHON NA ELEKTŘINU

Elektromotor jako takový funguje skvěle. Má velký točivý moment, účinnost až 90%, nulové emise a vyžaduje minimální údržbu. Globální přechod na elektropohon ovšem k ochraně životního prostředí příliš nepřispěje, pokud energie pro provoz elektromotorů nepochází z bezemisních zdrojů.

Baterie a jejich dobíjení jsou hlavním problémem rozvoje elektromobility. Přes technologický pokrok zvyšují baterie hmotnost vozu a pojmou cca 40x méně energie než stejně hmotná nádrž nafty. Ztráty elektrické energie při výrobě, distribuci, nabíjení a vybíjení jdou do desítek procent. Připočteme-li k tomu náklady na ekologickou likvidaci baterií, může v praxi být reálná účinnost a uhlíková stopa elektromobilů srovnatelná se spalovacími motory. Ani auto se značkou "EL" tedy nemusí být tak ekologické jak je často prezentováno.  

U firem bude nutno do nákladů na elektromobilitu započítat i prostoje vzniklé dobíjením během pracovní doby. Těm, co pojedou delší trasu, než zvládne elektromobil na jedno nabití, se cesta se zastávkami u dobíjecích stanic může značně protáhnout. Je otázka jak zaměstnavatelé budou platit přesčasy a zajistí dodržování povinných přestávek mezi směnami.

Hybridní pohon může být pro auta s náhonem na všechna kola přínosným řešením, i kdyby nebyla elektromobilita protěžována.  Těžiště vozu se díky těžším bateriím posune níže. V případě potřeby je k dispozici větší tažná síla i akcelerace. Pohání-li spalovací motor jednu nápravu a elektromotor druhou, odpadne zranitelný kardan i mezinápravový diferenciál a auto může fungovat jako permanentní čtyřkolka. Hybrid se dobíjí za jízdy automaticky a dojezd tudíž není omezen kapacitou baterie.