VRANCL - FOTOARCHIV

z historie i současného dění na "Vranclu"

Aktualizováno

30.10.2024  

Snadné zobr.

 

Vranovská přehrada a okolí 1901-1950

 

1918 - Vranov nad Dyjí (do roku 1918 Frain an der Thaya) byl vyhledávaným letoviskem ještě před vybudováním přehrady. Dřevěné hradiště zde existovalo už ve 12. stol, kamenný hrad byl budován od 14. stol. V roce 1665 zahájili Althannové podle plánů J. Fischera z Erlachu přestavbu na barokní zámek. Podle sčítání lidu v roce 1921 měl Vranov 1146 obyvatel.☺ 

 

1927 - Fotodokumentace k přípravě stavby hráze vranovské přehrady. Za duchovního otce vranovské přehrady (Frainer Talsperre) je označován inženýr Ferdinand Schmidt (1887-1941). Výběrem nejvhodnějšího místa pro výstavbu tehdy největšího přehradního díla byl pověřen profesor dr. Jaroslav Jahn (1865–1934). K realizaci stavby vranovské přehrady přispěl také Ing. Vladimír Heger (1897-1970), který se později podílel i na vybudování znojemské přehrady. ☺

 

1930 - Počátek stavby hráze vranovské přehrady. Doba výstavby se uvádí mezi roky 1931 - 1934, ovšem budování dopravní infrastruktury probíhalo už od r. 1928. Fotografie zachycuje přípravu staveniště s novým provizorním přemostěním řeky. Uprostřed snímku je vidět ještě funkční, později zatopený Jelenův mlýn (Paintnermühle). ☺

 

1930 - Úzkorozchodná železnice s mostem přes budoucí Granátovou zátoku. Železnice s rozchodem 760 mm spojovala staveniště s kamenolomem a 6 km vzdálenou železniční stanicí Šumná. Záměry ponechat část tratě v provozu pro turistické účely se nerealizovaly a dráha fungovala do roku 1935. Železniční stanice v Šumné, fugovala (německy Schönwald-Frain) nesla název "Šumná-Vranov" až do roku 1960. Nerealizován zůstal i projekt tzv. Dyjské dráhy v délce 70 km s 18-ti zastávkami, která měla spojit obce na trase Znojmo - Vranov nad Dyjí - Raabs an der Thaya. ☺

 

1930 - Osada s dílnami, ubytovnami pracovníků a kantýnou u staveniště hráze. V dřevěných domcích se mohlo ubytovat 300 osob a za přespání se platila 1 koruna denně. Hodinová mzda pomocných dělníků se tou dobou pohybovala od 2,50 do 2,80 Kč. Profesionální řemeslníci vydělávali 3,50 - 4,00 Kč. Na stavbě přehrady pracovalo naráz cca 600 lidí a celkem se zde vystřídalo cca 2500 lidí. ☺

 

1930 - Hloubení náhradního koryta řeky Dyje. Na stavbě přehrady pracovaly 2 parní bagry a dopravu zajišťovalo 6 parních lokomotiv. Délka kolejí úzkorozchodné železnice na staveništi přesahovala 6 km a koleje se přesouvaly podle aktuálních potřeb. ☺

 

1931 - Pokládání základů přehrady. Základy hráze jsou v celém půdorysném profilu zapuštěny 3 m do skály a praskliny vyplněny betonem. Na snímku je vidět betonárka a 2 lanové jeřáby, které dopravily beton na určené místo. Betonáž hráze započala 11. května 1931. ☺

 

1931 - Vranovská přehrada lákala turisty už při její stavbě. Během výstavby hráze zde fungovalo parkoviště s vyhlídkovou plošinou pro návštěvníky i restaurace s kuchyní, která zároveň zajišťovala stravování pracovníků stavby. ☺

 

1931 - Jako první byla stavěna levobřežní části přehradní hráze, ve které se nachází potrubí pro vypouštění vody. 4 výpustě umožňují odpouštět až 165 m3 vody za sekundu. Průměr každého potrubí je 1,6 m.

 

1932 - Pohledy na stavbu vranovské přehrady. První obrázek je oskenovaný originál černobílé fotografie. Pod ním je tentýž obrázek kolorovaný bez lidského zásahu "umělou inteligencí" (AI). ☺

 

1932 - Dno budoucího přehradního jezera. Vpravo Jelenův mlýn (Paintnermühle) a za ním výsypka zeminy ze stavby. Odlesněné svahy dávají tušit, kam až dosáhne voda přehradního jezera. Větší část polí i lesů v zátopové oblasti byla vykupována až během stavby a výkupní cena se postupně navyšovala. V r. 1930 se 1 hektar orné půdy vykupoval za 13000 Kč a za 1 hektar lesa dostal majitel 40000 Kč.

 

1932 - Převedení koryta Dyje do levobřežní části hráze, kdy řeka už protékala jen přes výpustě. Kvůli teplotní roztažnosti byla přehradní zeď betonována po samostatných blocích o šířce 15.6 metru a spáry byly následně utěsněny. Kontrola průsaku a případné opravy těsnění jsou prováděny z servisních chodeb uvnitř hráze.

 

1932 - Při betonáži byly uvnitř hráze vytvářeny inspekční štoly a šachty. Štoly leží ve třech etážích na sebou a propojeny jsou svislými šachtami. Lze tak monitorovat zevnitř stav hráze a průsaky.

 

1932 - Usazování potrubí pro přívod vody k turbínám. Průměr každého potrubí je 2,6 metru a může jím protékat až 3x15 m2 vody za sekundu.

 

1933 - Starý Bítov (Vöttau) byl jedinou obcí, která byla po napuštění přehrady zatopena. Od r. 1912 zde platila stavební uzávěra. Pouze pět z padesáti majitelů tamních usedlostí přijalo finanční kompenzace. Všichni ostatní požadovali vybudování nové obce, do které se přestěhovali začátkem roku 1933.

 

1933 - Ještě před napuštěním vranovské přehrady byly mezi Bítovem a Vysočany stavěny 2 mosty. Stavba mostů byla zahájena v říjnu 1933 a stála 8 milionů Kč. Mosty i nová silnice byly zprovozněny v r. 1934. v pozadí je vidět i původní most a hrad Bítov. V blízkosti hradu stávalo už v 9. století velkomoravské hradisko a hrad byl od 13. století správním centrem jednoho z moravských krajů – Župy Bítovské.

 

1933 - Stavba hráze ze strany budoucího přehradního jezera. Kopec u torza jelenova mlýna je zemina vybagrované při přesunu koryta řeky Dyje.

 

1933 - Finální práce na návodní straně hráze. Na stavbu hráze bylo použito 226 tisíc kubíků betonu a poslední betonáž proběhla 9. srpna 1933. Hned poté započalo napuštění přehrady.

 

1934 - Regulátory průtoku vody k turbínám hydroelektrárny. V elektrárně byly instalovány 3 francisovy turbíny o výkonu 3 x 5,44 MW. Hltnost každé turbíny je 15 kubických metrů vody za sekundu.

 

1934 - Dokončování budovy vodní elektrárny a výpustí. Elektrárna byla oficiálně uvedena do provozu 11. dubna 1934. Dokončovací práce vč. dotěsnění prosakujících spár a odvozu materiálu probíhaly až do roku 1935. Náklady na stavbu přehrady vč. vodní elektrárny činily 131,9 mil. Kč. 

 

1934 - Osobní lodní doprava začala fungovat 11.7.1934. 1. loď pro turistické účely provozoval Jan Máša. Motorová loď uvezla 40 osob a za cestu z hráze na Bítov se platilo 6 Kč. Loď nesla jméno svého majitele, později byla přejmenována na "Brno". Na Vranclu jezdila do roku 1965.

 

1934 - Napouštění vranovské přehrady. Původní šatna stavebních dělníků posloužila jako kancelář a zázemí plavebního klubu, který sdružoval všechny provozovatele lodní dopravy. Klub provozoval i parkoviště a restauraci, která se postupně rozšiřovala. Vlevo z vody ještě vyčnívá kamenná pyramida, poskládaná z kontrolních odlitků betonu, na kterých se průběžně testovala jeho kvalita. ☺

 

1935 - Hráz vranovské přehrady s pohledem na pláž. Hráz byla stavěna v letech 1929 - 34, výška hráze je 60m, délka jezera cca 30 km (podle výšky hladiny). Při povodních umožní 9 přepadových otvorů průtok 405 m3/sekundu. Tento parametr byl nastaven podle největší povodně v r. 1900, kdy Dyjí protékalo cca 400 m3/s.

 

1935 - Vranov nad Dyjí s barokním zámkem. Koryto řeky Dyje pod přehradou by mělo bezpečně zvládnout průtok 120 m3 vody za sekundu. Povodňový stav pod vranovskou přehradou může způsobit i současné otevření všech výpustí a turbín s celkovým průtokem cca 200 m3/s. (Max. množství odpouštěné vody závisí na výšce hladiny v přehradě  a údaje z různých zdrojů se proto místy liší.)

 

1935 - Přeprava osobní lodi Znojmo. Loď provozoval Klub československých turistů. Kapacitu měla 40 osob a fungovala zde do roku 1959. V r. 1935, začal provozovat lodní dopravu také Ladislav Prchal, podnikatel ze Šumné, s lodí LADA pro 60 osob.

 

1935 - Starý Bítov zmizel pod hladinou vranovské přehrady. Nezatopený zůstal hřbitov a kostel vystupující z vody byl cílem vyhlídkových plaveb. Po vodě je to od hráze na Bítov cca 20 km.

 

1935 - Zatopené zbytky starého Bítova byly cílem turistických výletů. Po 2. svět. válce byly části staveb vyčnívající z vody odstřeleny, protože hrozilo jejich zřícení.

 

1936 - Hrad Bítov. Za 1. republiky už majetnější vrstvy obyvatelstva podnikaly výlety na Vrancl vlastními automobily. Hrad Bítov vlastnil tou dobou baron Jiří Haas. Vybudoval zde soukromou zoologickou zahradu, kterou mohli o sobotách a nedělích navštěvovat lidé zdarma. ☺

 

1936 - Loď Máša pod zříceninou hradu Cornštejn (Zornstein). Hrad byl zbudován ve 14 století. Roku 1576 se Cornštejn jako součást bítovského panství dostal do rukou Štrejnů ze Švarcenavy, kteří ho přestali udržovat.

 

1936 - Podhradí nad Dyjí (dříve Freistein) se zříceninou hradu Frejštejn (dříve Vreyensteyn). Obec leží na konci vranovské přehrady a po vodě ji od hráze dělí vzdálenost 30 km. Hrad byl zbudován ve 13.st a od 15.st. je pustý.

 

1937 - Lázně na vranovské pláži Dřevěná stavba s kabinkami na převlékání. O letních prázdninách zde byl plavčík i bufet. V 60-ých letech tam fungoval holič i lékařská ordinace.

 

1938 - Turistika na hrázi za 1. republiky. Vranovská pláž tehdy nebyla ani v létě příliš navštěvovaná, protože lodě převážející lidi přes Švýcarskou zátoku měly malou kapacitu.

 

1938 - Lodní dopravu provozoval Plavební klub, který sdružoval všechny koncesionáře. Za 1. republiky jezdily na Vranclu lodně Máša (1936-60), Znojmo (1935-59), Praha (1934-40), Lada (1935-53), Onšov (1935-55) Brno (1935-59) a Vranov 1936-59).

 

1938 - Počátky jachtingu na vranovské přehradě. První plachetnicí na Vranclu byla již před II svět. válkou masivní jola Sokola Znojmo „Sokolice“. Jezdil na ní i Dr. Guckler, který působil na vranovské pláži jako plavčík.

 

1939 - Hráz a restaurace po připojení Sudet k velkoněmecké říši. Po zabrání Sudet 30. září 1938 se oblast Vranova nad Dyjí i s přehradou stala součástí říšské župy Niederdonau. Vodní elektrárna byla prodána vídeňské společnosti Newag za 75 milionů korun.

 

1939 - Přeprava lodi Ajda. Loď měla kapacitu 70 osob a na Vranclu jezdila pod jmény Starnberg a Morava do roku 1965. Lodní doprafa přešla pod německou správu a jejím provozovatelem byl Kommunalverband des Landrates im Znaim.

 

1941 - Turistka během II. světové války. Turistický chuch Vranclu trval zhruba do roku 1942, poté byl zastaven pro nedostek pohonných hmot a z bezpečnostních důvodů.

 

1941 - Zemřel Ing. Ferdinad Schmidt projektant a bývalý starosta Vranova nad Dyjí, který přispěl k vybudování vranovské přehrady.

 

1943 - Hráz s maskovacím nátěrem za II. světové války. Od r. 1943 dokonce II. světové války byla lodní doprava zastavena a okolí hráze zaminováno. Na obou březích přehradního jezera byly postaveny 80 a 90 metrů vysoké stožáry, které nesly síť proti bombardérům (zbourány byly v r. 1969).

 

1946 - Přístaviště u hráze vranovské přehrady. Po skončení II. světové války omezoval rozvoj lodní dopravy na Vranclu nedostatek pohových hmot. Jako první lodní dopravu 19.5.1946 Ladislav Prchal s lodí Lada.

 

1947 - Přístaviště u lázní na pláži. V roce 1947 bylo založeno Podyjské lázeňské a plavební družstvo Vranov nad Dyjí, které sdružovalo všechny lodní dopravce do roku 1954. Lázně fungovaly od roku 1937, zbourány byly v roce 1992.

 

1949 - Skládka deaktivovaných min. Iniciační tykadla (tzv. Herzovy rohy) byly nahrazeny šrouby, nálož odstraněna a otvor po roznětce zavařen plechem. Takto deaktivované miny byly užívány jako plováky u přístavních můstků ☺

 

1949 - Jachtingu na vranovské přehradě po II. světové válce. Okolo roku 1946 spustili na vodu své plachetnice MUDr. Pecha a MUDr. Matouš, Plachtili na jolách s plochou plachet okolo 15 m2. Na snímku je pravděpodobně plachetnice Josefa Pechy.

 

1949 - Kolesový parník "Mír", největší loď vranovské flotily. Vyroben byl v Německu r. 1883, uvezl 200 osob a na vranovské přehradě se plavil od r. 1949 do r. 1963. Na Vranclu tou dobou jezdily také lodě Morava (100 osob), Bítov (pův. Máša), Znojmo, Onšov (pův. Lada) a Praha. Vlastní plavidlo s názvem Hvězda provozovala vojenská zotavovna.

 

Zpětt na: začátek stránky nebo rozcestník fotoarchivu.